Začátky jsou těžké, každý jsme si nějakým začátkem prošel, ať už s blogem, stránkou na facebooku, youtubem nebo i třeba novou školou. Ale proč většina lidí začátečníky hned odsuzuje? Je to kvůli věku, zkušenostem nebo vzhledu?

Přišla mi zpráva od jedné slečny, že si založila blog a zda bych ho mohla sdílet. Nic mi nebránilo v tom, blog sdílet. Také se mě ptala na moje začátky a po hezké hodince příjemného psaní jsem se rozhodla pro tento článek.




První blog jsem si založila před pěti lety a zcela pochopitelně jsem se ho snažila zviditelnit, ale bylo mi blbé ho sdílet na facebooku, protože byl o mé oblíbené hudební skupině (nebyla to skupina One Direction), takže jsem se snažila přidávat články často, aby lidé se stejným zájmem blog našli. Ano, chvíli blog byl ponořený na hladině oceánu, ale měla jsem štěstí a docela brzy se našlo dalších "x" lidí se stejným hudebním vkusem, takže jsem měla pro koho psát a bavilo mě to. Jenže psát o hudební skupině mě po roce bavit přestalo a chtěla jsem psát o sobě.

Jako každý už tenkrát jsem si založila blog o sobě, vzorem pro mě tenkrát byla blogerka zrzka11, která je dodnes aktivní a dodnes jí patří moje plná pozornost. Jenže blog o mně, mých zálibách, atd.. už tak rychlý rozjezd neměl, asi rok jsem se snažila ho zviditelnit, tentokrát i přes facebook, kdy jsem psala několika stránkám, zda by můj blog sdíleli, vyhovělo mi asi 5 stránek z několika desítek. Není to hodně, je to málo a trochu mě to mrzí. Ale když se někdo vyšplhá až nahoru, tak automaticky ty začátečníky potopí? Ano, jedna stránka mi odepsala, že začínající stránky nesdílí, druhá, že pokud nemám minimálně 500 like, tak že NE, další stránky mi napsaly rovnou, že ne a nebo si zprávu jen zobrazily. Tímto bych tedy chtěla poděkovat těm, kteří můj blog sdíleli. Ale bohužel to nepomohlo, založila jsem ještě několik blogů a psala články "sama pro sebe", ale pak jsem blogování přeci jen vzdala. Co si budeme povídat, nevydržela jsem to a chtěla jsem další blog. A tak vznikl tenhle.


Proč hned odsuzovat začínající blogery? 
Objevíte odkaz na blog, rozkliknete ho a uvidíte prázdný blog s automatickým vzhledem od bloggeru a jeden článek. Co uděláte? Zavřete blog, přečtete si ten jeden článek nebo jen nadpis, napíšete komentář nebo nabídnete pomoc? Většina blog ihned zavře, pár lidí si přečte článek, někdo i ten komentář napíše, ale nikdo nenabídne pomoc. Pokud Vám při začátcích někdo nabídl sám od sebe pomoc, gratuluju a tiše závidím. Ale většina tohle štěstí asi neměla. Je potřeba se obrnit trpělivostí a originalitou. Kvalitní blog nepoznáte z jednoho článku, takže ho hned neodsuzujte a občas se na něj mrkněte a napište komentář, autora/autorku to potěší a bude mít větší chuť do psaní a nápadů ...


Dnes je doba kdy blog si může založit opravdu každý, a blogů je stále víc a víc a je těžké prorazit. Proto nabízím svou pomoc alespoň tím, že Vám blog budu sdílet na mojí facebookové stránce (Svět nad hlavou). Vím, že ani můj blog nepraská ve švech oblíbeností nebo aktivitou, ale já jsem spokojená, mám svůj blog ráda a pomůžu ráda, pokud o to stojíte.


Pokud jste začátečníci, ničeho se nebojte a vydržte, pokud vás to baví, tak to dělejte dál, dělejte to pro sebe, ne pro ostatní.

Tohle bude pro dnešní článek všechno, ikdyž zdaleka jsem nenapsala všechno, k tomuhle tématu je nespočetně otázek a názorů, že všechny se prostě sepsat nedají.

Doufám, že se vám článek líbil a třeba Vás i inspiroval k tomu, pomoci začínajícím blogerům. Napište mi do komentářů, jak začínající blogery vidíte vy, nebo jak jste začínali, ráda si to přečtu.